HappyNet 2000
<< Katalog knih

Nabídka knih Nakladatelství Radek Veselý

Objednávky vyřizuje přímo Nakladatelství Radek Veselý !

Fakturační adresa : Ivana Olbrachta 672, 67401 Třebíč, IČO: 474 46 714

Kontaktní adresa : Irska 5, 160 00 Praha 6, tel.: 602 586 411

Postup objednání titulu

- Vyberte si titul
- Klikněte na odkaz 'Objednat'
- Na stránce si znovu vyberte příslušný titul
- Klikněte na tlačítko 'Přidat'
- Pro dokončení nákupu si zobrazte nákupní košík a klikněte na 'Objednat'

 

Biologie - studijní text - komplexní příprava na přijímací zkoušky na VŠ

RNDr. Jiří Holinka, Ph. D., ISBN: 80-86376-32-X, 1. vydání 2003 A4, 184 stran

Cena : 199,-Kč  Objednat >>
ÚVOD

Smyslem publikace je přehledně a názorně zrekapitulovat učivo biologie, jenž svým rozsahem odpovídá látce probírané na středních školách.

Stává se neocenitelnou pomůckou zejména pro uchazeče o studium přírodních věd na vysokých školách, kde je znalost biologie základní podmínkou k úspěšnému přijetí ke studiu.

Spolu s druhým dílem této knihy - Testovými otázkami - je rozsah látky v obou dílech dostačující pro přípravu k příjímacím zkouškám na lékařské a přírodovědecké fakulty nebo také pro studium psychologie a dalších podobných oborů.


OBSAH

1. Chemické složení živých soustav
2. Cytologie
3. Pletiva a tkáně
4. Stavba rostlinných orgánů
5. Orgány a orgánové soustavy živočichů
6. Rozmnožování organizmů
7. Genetika a molekulární biologie
8. Fyziologie živočichů
9. Fyziologie rostlin
10. Virologie
11. Nižší rostliny a houby
12. Systém vyšších rostlin
13. Systém a biologie bezstrunných živočichů
Kmen: Sarcomastigophora, praprvoci
Kmen: Microspora, hmyzomorky
Kmen: Myxozoa, výtrusenky
Kmen: Ciliophora, nálevníci
Kmen: Placozoa, vločkovci
Kmen: Porifera, houby
Kmen: Cnidaria, žahavci
Kmen: Ctenophora, žebernatky
Kmen: Mesozoa, morulovci
Kmen: Plathelminthes, ploštěnci
Kmen: Nemertini, pásnice
Kmen: Rotatoria, vířníci
Kmen: Entoprocta, mechovnatci
Kmen: Nemathelminthes, hlísti
Kmen: Acanthocephala, vrtejši
Kmen: Mollusca, měkkýši
Kmen: Sipunculida, sumýšovci
Kmen: Echiurida, rypohlavci
Kmen: Annelida, kroužkovci
Kmen: Onychophora, drápkovci
Kmen: Tardigrada, želvušky
Kmen: Arthropoda, členovci
Kmen: Tentaculata, chapadlovci
Kmen: Hemichordata, polostrunatci
14. Strunatci
15. Vznik a vývoj života
16. Vznik a vývoj člověka
17. Ekologie
18. Seznam použité a doporučené literatury

10. Virologie

Virologie je nauka, která studuje strukturu a životní projevy nejjednodušších známých "živých" soustav - virů. Jako viry označujeme nebuněčné částice, které jsou schopny se reprodukovat pouze v hostitelské buňce a to při využití jejího replikačního a proteosyntetického aparátu. Viry je tedy možno považovat za molekulární nitrobuněčné parazity.

Struktura virů

Jednotlivé částice viru, které jsou schopny proniknout do hostitelské buňky (říkáme, že jsou schopny ji infikovat), nazýváme viriony. Základem stavby každého virionu je nukleová kyselina. Může to být DNA (pak hovoříme o tzv. DNA-virech) nebo RNA (pak hovoříme o tzv. RNA-virech). Nikdy u virů nenacházíme DNA i RNA v jednom virionu. DNA i RNA mohou být u virů jednořetězcové nebo dvouřetězcové. Nukleová kyselina obsahuje veškerou dědičnou informaci viru a můžeme ji proto směle označovat jako virový genom.
Virová nukleová kyselina je od prostředí oddělena bílkovinným obalem, který nazýváme kapsid. Kapsid je tvořen jednotlivými strukturně stejnými molekulami bílkovin (ty označujeme termínem kapsomery), které nasedají na molekulu nukleové kyseliny. Tvar kapsidu je různý. U DNA virů, kteří mají molekulu DNA dvouřetězcovou a kruhovou mají kapsid ve tvaru dvacetistěnu (tzv. ikozahedrická struktura). Je-li genom viru tvořen jednořetězcovou DNA, má kapsid tvar dvanáctistěnu (dodekahedrická struktura - DNA je kruhová) nebo šroubovice (helikální struktura - DNA je lineární). U RNA-virů je molekula RNA vždy lineární, což znamená, že kapsid má helikální strukturu. Struktura kapsidu je určována strukturou jednotlivých kapsomer (jejich struktura je kódována virovým genomem) a vzniká na základě fyzikálních zákonů autoagregací. Tento jev má pro viry obrovský význam, protože pro strukturu kapsidu postačuje pouze omezený počet genů a navíc při procesu autoagregace dochází k vyloučení všech vadných kapsomer.
Nukleová kyselina spolu s bílkovinným kapsidem vytváří komplexní strukturu, kterou nazýváme nukleokapsid.
Kromě bílkovinného obalu, mají některé viry na svém povrchu ještě obal tvořený částí membrány hostitelské buňky, kterou virion získal při rozpadu hostitelské buňky. Tato membrána může být pozůstatkem cytoplazmatické membrány, nebo karyotéky, popřípadě obou (pak rozlišujeme u virionu vnitřní a vnější membránu).
Obaly virionu nesou na svém povrchu četné speciální glykoproteiny, které působí jako antigeny a umožňují virionům rozpoznat hostitelskou buňku a navázat se na její povrch.
Charakteristický tvar mají potom viriony mnoha virů, které parazitují v bakteriálních buňkách. Těmto virům říkáme zkráceně bakteriofágy. Na virionu bakteriofága můžeme rozeznat hlavičku a bičík. Hlavička je nukleokapsid s ikozahedrickou strukturou. Bičík je pak tvořen bílkovinnými molekulami a má strukturu helikální. Na distálním konci bičíku se nachází šestiboká bazální ploténka s ostny a s bičíkovitými vlákny. Bazální ploténka je místo, kterým virion nasedá na bakteriální buňku. U některých druhů virů je bičík schopen kontrakce. U řady bakteriofágů pak nacházíme strukturu virionu takovou, jakou jsme si popsali v předchozích odstavcích.

Formy virových infekcí a vývoj virů

Viriony samy o sobě nejeví žádné známky života. Nevykazují látkový ani energetický metabolizmus, nerostou, nejsou dráždivé, aktivně se nepohybují a nerozmnožují se. Všechny životní projevy virionu jsou vázány na živou hostitelskou buňku. Aby se tak mohlo stát, musí virion nejprve hostitelskou buňku najít a proniknout do ní. To mu umožňují některé glykoproteiny jeho povrchu, kterou jsou komplementární s jinými glykoproteiny povrchové membrány hostitelské buňky. Pokud virion nalezne odpovídající hostitelskou buňku, nasedne na ni a "vystříkne" z kapsidu do cytoplazmy hostitelské buňky nukleovou kyselinu, nebo do hostitelské buňky pronikne pinocytózou celý virion.
V hostitelské buňce se virion, nebo jeho nukleová kyselina, mohou chovat různým způsobem. Viriony mohou v buňce přetrvávat, aniž by se v ní množili. Říkáme v tomto případě, že virus je ve stavu perzistence, a jeho přítomnost se ne životních pochodech buňky neprojevuje. Případně může docházet k omezenému pomnožování viru bez škodlivých důsledků pro hostitelskou buňku. V tomto případě hovoříme o tzv. latentní infekci. Ve většině případů perzistují viriony mimo hostitelskou DNA. Pokud dojde k začlenění DNA viru do DNA hostitelské buňky, hovoříme o tzv. virogenii. Buňka, ve které k virogenii došlo, nemusí vykazovat podobně jako u perzistence a latentní infekce žádné funkční poškození. Může se však stát, že cizorodý úsek DNA se začlení do tzv. onkogenů hostitelské buňky, čímž může dojít k transformaci hostitelské buňky v nádorovou buňku. Virovou DNA začleněnou do DNA hostitelské buňky označujeme jako provirus.
Velmi častým a pravděpodobně nejčastějším způsobem chování virionů v hostitelské buňce je jejich pomnožení, které spočívá v replikaci genomu virionu a následné syntéze kapsomer, které vytvoří autoagregací kapsid. K těmto pochodům využívají viriony replikačního aparátu, volných aminokyselin a ribozomů hostitelské buňky, včetně jejího enzymatického aparátu. Znovu vytvořené viriony způsobují rozpad (lyze) hostitelské buňky. Uvolněné viriony napadají další buňky, ve kterých se opět pomnoží a způsobí její lyzi. Celý tento cyklický proces, který nazýváme lytický cyklus reprodukce viru, má za následek vznik nekrotického ložiska v pletivech nebo tkáních hostitelského organizmu. Nekrotická ložiska jsou tvořena lyzovanými buňkami a tvoří základní patologicko-anatomickou příčinu projevů virových onemocnění.
Souhrnně si tedy zopakujme reprodukční cyklus virů, který probíhá v těchto 7 stupních:
1. vazba virionu na povrch buňky
2. proniknutí (penetrace) do buňky
3. uvolnění nukleové kyseliny z kapsidu
4. replikace virové nukleové kyseliny
5. syntéza virových bílkovin
6. zrání (maturace) virionů
7. uvolnění virionů z buňky.
Mezi fází vniknutí do buňky a uvolnění nových, dceřinných, virionů je tzv. fáze eklipsy, během níž není možno přítomnost viru v buňce prokázat.

Vlastní replikace virové nukleové kyseliny probíhá v zásadě obdobně, jako replikace popsaná v lekce V. To znamená, že u DNA virů vzniká replikací velký počet nových DNA. U RNA virů probíhá replikace pomocí enzymu RNA-replikázy a výsledkem je vznik velkého počtu molekul RNA. U některých živočišných RNA-virů se však setkáváme se zcela zvláštním způsobem replikace. Tyto viry mají v kapsidě, na rozdíl od všech ostatních virů, přítomen enzym - reverzní transkriptázu. Tento enzym v hostitelské buňce umožňuje přepis informace z RNA viru do komplementárního řetězce DNA, podle kterého se pak namnoží původní virová RNA. Těmto virům se vzhledem k jejich způsobu rozmnožování říká retroviry (patří sem i známý virus HIV způsobující u člověka onemocnění AIDS = syndrom získané ztráty imunity).

Klasifikace virů

V současné době je známo několik desítek tisíc druhů virů. Jejich působení na hostitelské organizmy a spektrum hostitelů je velmi široké. Na druhou stranu je morfologická stavba virů dost stejnorodá. Proto se základní členění virů opírá o jejich hostitelské spektrum. V rámci takto pojímaného systému virů rozlišujeme čtyři základní skupiny: prokaryotické viry, rostlinné viry, mykoviry a živočišné viry.

Prokaryotické viry

Jsou to viry baktérií (bakteriofágy) a sinic (cyanofágy).
Bakteriofágy jsou schopny se vázat pouze na specifické receptory bakteriálních buněk a pouze v nich realizovat svůj reprodukční cyklus. Bakteriofágy jsou důležitým činitelem v udržování ekologické rovnováhy bakteriálních společenstev. Určité uplatnění nalézají bakteriofágy v medicíně, kde slouží k prevenci i léčbě některých bakteriálních onemocnění.
Cyanofágy jsou velmi podobné bakteriofágům. Jejich viriony mají ikosahedrickou hlavičku a krátký helikální bičík. V hlavičce je uložena vždy DNA.

Rostlinné viry

Rostlinné viry mají většinou helikální strukturu virionu, což je dáno tím, že jsou to převážně RNA-viry.. Jednotlivé druhy rostlinných virů jsou původci různých onemocnění rostlin. Příznaky napadení rostliny jsou velmi podobné - zpomalení růstu, svíjení listů a jejich deformace, odbarvování a projasňování cév a často chlorotické až nekrotické skrvny, které jsou na pozadí zdravého pletiva velmi dobře patrné. Přenos rostlinných virů je uskutečňován nejčastěji hmyzem, parazitickými hlísty a houbami. Mezi rostlinnými viry rozeznáváme zatím 19 skupin, jejichž systematické členění není doposud uspokojivě vyřešeno.
Zvláštní skupinou rostlinných patogenů jsou tzv. viroidy. Jsou to kapsidou neobalené krátké molekuly RNA (obsahují cca 250 - 300 nukleotidů). Zatím je známo kolem 20 různých viroidů, kteří jsou původci např. vřetenovitosti bramborových hlíz nebo bledosti plodů okurky. Viroidy se šíří mechanickou cestou mezi rostlinami téže populace. Doposud nebyl prokázán jejich přenos hmyzími vektory.

Mykoviry

Jsou to viry napadající buňky bub (Fungi). Nejvíce jsou mykoviry známy u plísní a kvasinek. Jsou známy jak RNA-mykoviry tak DNA-mykoviry. Pro mykoviry je typický spíše latentní průběh infekce než průběh lytický.

®ivočišné viry

Jsou nejlépe prostudovanou skupinou virů, protože mnohé druhy jsou původci vážných onemocnění člověka. Z hostitele na hostitele jsou přenášeni vzduchem (tzv. kapénková infekce), hmyzem, potravinami, vodou, přímým kontaktem s kůží infikovaného a v neposlední řadě tělními sekrety (moč, sperma, sliny) a krví.

1. Neobalené DNA-viry
Jsou to viry, které mají ikosahedrickou strukturu kapsidu, ve kterém je jednořetězcová DNA. Jsou to viry napadající hmyz, ptáky i savce včetně člověka. Patří sem následující čeledi virů:

Papovaviry (Papovaviridae)
Jsou to onkogenní viry savců, u člověka je z této skupiny znám virus bradavic.

Adenoviry (Adenoviridae)
Jsou to viry infikující dýchací soustavy ptáků a savců. Některé z nich mohou být onkogenní.

Iridoviry (Iridoviridae)
Jsou to typické hmyzí viry, které nejsou přenosné na člověka

2. Obalené DNA-viry
Jsou to viry, které mají na povrchu bílkovinného kapsidu přítomnu fosfolipidovou membránu.

Herpesviry (Herpesviridae)
Je to velmi pestrá a početná čeleď virů. Působí infekční opary různých druhů ptáků a savců, včetně člověka. Některé z nich jsou onkogenní (např. virus Epstein a Barrové, který je prvním virem s prokázanou onkogenní aktivitou).

Bakuloviry (Baculoviridae)
Jsou to výhradně hmyzí viry.

Poxviry (Poxviridae)
Je to velmi početná čeleď virů. Patří sem mnoho virů patogenních pro hmyz, ptáky a savce (viry kravských neštovic, myxomatózy a fibromatózy králíků).

3. Neobalené RNA-viry
Jsou to RNA-viry, které mají na svém povrchu pouze bílkovinný kapsid. RNA je u této skupiny virů jednořetězcová.

Reoviry (Reoviridae)
Jde o skupinu virů známých i u rostlin, které infikují široké spektrum živočišných hostitelů. Většina infekcí probíhá bez příznaků. Některé druhy však mohou způsobovat střevní průjmovitá onemocnění.

4. Obalené RNA-viry
Jsou to viry, které mají na povrchu kapsidu kromě bílkovinných molekul přítomnu ještě fosfolipidovou membránu hostitelské buňky.

Paramyxoviry (Paramyxoviridae)
Do této čeledi virů patří celá řada původců oněmocnění člověka - viry spalniček, zarděnek, příušnic, a řady savčích a ptačích druhů.

Rabdoviry (Rhabdoviridae)
Do této skupiny virů patří řada savčích, hmyzích, ale i rostlinných virů. Z virů této skupiny, které mohou být infekční pro člověka, jmenujme virus vztekliny.

Bunyaviry (Bunyaviridae)
Jsou to viry přenášené členovci na savce, u kterých vyvolávají záněty mozku (encefalitidy).

Togaviry (Togaviridae)
Zástupci této čeledi jsou původci některých závažných onemocnění člověka - např. žlutá zimnice nebo klíšťové encefalitidy. Jsou to virózy přenášené členovci.

Retroviry (Retroviridae)
Rozsáhlá čeleď virů, které u svých hostitelů mohou způsovobat vznik zhoubných nádorů (sarkomy, lymfomy či leukémie). Do této čeledi pak patří v poslední době často diskutovaný virus HIV.

 
Time : 0 sec. Design webu a skripty (c) 2000-2009 Happy, downloady monitorovány pomocí DStats.net | RCMapy.com - RC Modelářské lokality